Na loňskou Šumavu budeme smutně vzpomínat asi ještě dlouho. Nejdříve přišla šílená zpráva o nehodě Oty Krámského na Rechbergu a aby toho nebylo málo, přímo před našima očima měla posádka č. 36 dost těžkou nehodu se zraněním. Člověk tak nějak ví, že se to stává a je to „kořením“ všech závodů, ale když to přijde a bolí to, má sto chutí se na všechno vykašlat a radši sedět doma.
Už před měsícem prohlásil velký Pepe, že jako jedem na Šumavu a nepřipustil žádnou debatu. Letos ale ostře nabitá startovní listina sedět doma nedovolila. Více než 170 aut napříč staletím a k tomu nějaké legendy, to bude parádní pokoukáníčko.
V šest ráno vyrážíme z krásné vesničky nedaleko Kamenice nad Lipou a před osmou už přepadáme pumpu ve Strakonicích. V plánu je vracák u Hoslovic, kde se sejdeme s další partou kamarádů.
Exkluzivně a s předstihem parkujeme skoro u mlíka a hned vedle mobilního krmelce. Letmý pohled na obsluhu vykřesává v hlavě vzpomínky na hraběte Salmonelu. To byl stánkař s rozklíženu Ávií, který tak před patnácti roky objížděl české soutěže a rukou snad nikdy nemytou prodával lahůdky divákům. Ale tak nějak patřil do skanzenu české rally a nikdo si nikdy na nic nestěžoval. Jen ta přezdívka po něm zůstala.
Rozbalujeme sezení v diváckém místě, hned naproti balíku na vnitřku zatáčky. Po náletu na uskákaném úzkém asfaltu následuje brždění do „Levé 10 za balík“ a už průjezdy všemožných delegátů a „zeměkouleřiditelů“ dávají tušit solidní zábavu.
000,00,0 a je to tady! Nulou jsou označeny auta předjezdců a po nich už se na horizontu objevuje první historik z evropy. Erik Comas a jeho Lancie Stratos! Neskutečný nálet, brzdy spíš později než včas a kolem balíku se obtáčí s lehkostí baletky. A to vše za zvukového doprovodu Ferrari Dino V6. Ten zvuk je prostě boží!
Následovala přehlídka vozů Porsche, několik žigulíků, z těch méně vídaných se předvedl Austin Healey 3000, který rozhodně nejel „na spotřebu“.Z našich rozhodně stojí za zmínku Honza Krejča se 130LR a na stejném voze Břetislav Enge s dcerou.
Pánové díky, to byl sport jak má být!
Po průjezdu historiků a nezbytné pauze přichází na řadu MMČR. Fabrika zastoupená Kopeckým a Tidemandem ukazuje jak se na lopatě sedí! Venca Pech se syrovým, nově postaveným Porsche, ve kterém najel sotva pár kilometrů vzbuzuje zasloužený obdiv. Včerejší Čínov, kde nechal konkurenci za sebou se sice neopakuje, ale jede mu to nádherně. Dalo se čekat, že sobotní úzké rychlostky nebudou vozu vyhovovat tolik jako páteční letiště okruhového charakteru.
To už se kolem balíku krásně smeká osmá evoluce Libora Votavy a Františka Synáče. Jedním prstem cvakám spoušť letitého kompaktu a zároveň držím palce. Asi málo… Na výjezdu jde sice motor do otáček, ale vůz nezrychluje. Spojka? Doprdelepráce, to je škoda! Píšu honem smsku, co že se to děje a odpověď je stručná: poloosa… Asi začnu věřit, že mu fakt nosím smůlu… V Hustopečích sem ho před deseti lety po boudě s feldou házel na kola, na Barumce 2009 pár metrů od nás vykácel kus lesa a teď tohle. A to jsou v batohu i XXL bombarďáky pro štěstí. Je mi to moc líto a Jaroušek má taky na krajíčku. Tak snad příště 🙂
Po průjezdu celého pole se přesouváme asi kilometr proti RZ na loučku, ze které je výhled na velkou část tratě. Výjezd z levé od lesa, padák na srdce do „pravé 3 dlouhé“ zakončené nakopávacím mostkem a následnou zatáčkou na pravou ruku. To vše záludně prošpikované protikatovací zábranou v podobě betonového jehlanu v každé zatáčce.
Úvahy o pohodové rally bez velkých ran přerušuje náš Jarin. Koutkem oka vidím jak vybíhá z lesa a míří ke mě. Na okraji louky ho neviditelná tlapa zvedá do vzduchu, mladej dělá backflip a padá na záda a hlavu. V ten okamžik mi došlo, že v těch místech je natažený drát z elektrického ohradníku. Sprintuju k němu a hlavou se mi honí, co všecko si o ten drát udělal. Leží a řve jak tur… Naštěstí měl pod bradu dopnutou bundu a drát se po ní nesvezl až do obličeje. Je to jen leknutí… Nadávám sobě i jemu do blbců (hlavně sobě) a jsem rád, že to dopadlo takhle.
Slzičky na tváři rychle vysušují předjezdci a naše pozornost se upíná na trať. Na pestré startovní pole historiků je krásná podívaná a o pastičce v podobě hrbolu v zatáčce za mostkem každý ví, takže se žádné drama nekoná a všechny posádky zvládají tuto pasáž bez nejmenšího problému.
Fabrikanti s Kopeckým v čele předvádí precizní výkon a bez zaváhání prolétají kolem nás. Václav s poršákem jede fantasticky. Na jeho podvozku je malinko poznat, že na uskákanou trať ještě není úplně odladěný, dohání to ale srdcem a nohou na plynu. Naše vytřeštěné oči musí vidět i Kopáček, který v levé z kopce dává auto jedním kolem do trávy, jakoby ani neměl napsaný ten betonový jehlan. Naštěstí se těsně před ním vrací na trať a když dozní zvuk jeho vozu v dálce, konečně se nadechujeme. Poslední vozem na šestnácti kilometrové zkoušce je Dacia Logan a tím naše šumavské potěšení končí.
Obdiv a úctu zaslouží všechny posádky, které v dnešní době dokáží zrealizovat svoje sny a nás diváky těší každý jejich průjezd.
Malej Jarin zavírá víčka ještě než se vymotáme z Hoslovic a probouzí se až v Jihlavě.
Šumavu jsem zažil v dešti, na sněhu, na ještě větším sněhu, ale to jarní sluníčko vůbec není špatný. Teda až na ten spálený krk…
Výsledky zde:
http://www.ewrc-results.com/final.php?e=30753
http://www.ewrc-results.com/final.php?e=30517
Autor: JardaKrejčí
