Je středa, něco málo před šestou hodinou odpoledne.
Brnda obtěžkán krosnou dorazil z Prahe s předstihem a běžel dokoupit do lídlu něco k jídlu a pivo.
Přijíždí Jarin s ¾ Pepou. Do kombíkového golfu se snažíme nacpat všechny věci a zjišťujeme, že bez rakve jsme takřka v Třebíči. Už je tu i velký Pepa s Kubou a Cíťou. Loučení s manželkou a Óníčkem proběhne v rychlosti, jak se později dozvídám, Ondrášek odjezd brášky oplakal.
Vole teď už fakt na ty Legendy jedem!!!
Nabíráme směr Znojmo, na Hladově zastávka pro Michala – kluka na inzerát. Míšu dovezla maminka, a když viděla naši sqadru, nesmála se. Podvědomě vybrala ze všech individuí to nejsympatičtější a zamířila za Brndou s prosbou, zda jí dá na Míšu pozor.
Inženýr doktor a majitel všech myslitelných titulů včetně zdravého selského rozumu s vizáží herce z třicátých let jí to odkýval, nic jiného mu nezbylo.
Ve Znojmě dotankujeme, někdo dofoukne černé kulaté Pirelli, jiný kamaráda, rychlá káva a šupem do rakous.
V rakousku na pumpě zjišťujeme na Pepově superbu zahřáté levé zadní kolo. Naštěstí hvízdnutý lanovod povoluje a bez potíží se pokračuje dál. Míša se odhodlaně pouští do pivní zásoby a za chvilku se z vysílačky ozývá Kuba, že jako další zastávka, Cíťa nekomunikuje a svírá si rozkrok. Příště si chlapci nabalíte bažanty…
Ještě za tmy přijíždíme do Imoly. Postáváme u auta, protahujeme ztuhlé nohy a koluje první láhev čističe na brzdy značky Jelínek.
Konečně světlo! Potloukáme se po tribunách okruhu a nasáváme atmosféru. Za chvilku to přijde. Chvíle, na kterou čekám celkem dlouho. Krásným a udržovaným parkem nás směrovky vedou k zatáčce Tamburello a pomníku Ayrtona Senny. Sedi tu tiše s hlavou sklopenou, v ruce drží květinu a růženec.
Jo, zní to trošku jako patos, ale je mi do breku. Tak jako jsem v Terezíně cítil tu úzkost a bolest, která teče ze všech zdí, tak tady si člověk uvědomí, že ta zubatá občas mávne kosou dřív než to stihne maršál šachovnicovou vlajkou na cílové rovince…
Jaroušek drží Ayrtona za botu, a jestli dokáže pětiletý kluk zvážnět, tak se to právě stalo.
No nic, ještě pár fotek na památku a jedeme dál.
Vítá nás Rimini.
Zastavujeme u ruského kola podle plánu, snažíme se rozluštit podmínky parkovného, což se nakonec podaří a spěcháme k moři. Junior je u vytržení, sbírá mušle pro bráchu, hrabe se v písku a nejradši by se dostal na loď. Na koupání to moc není, takž z povinnosti aspoň namáčím ruku, chvilku pozevlujeme po molu a vyrážíme dál.
Proplétáme se kolonou směrem k San Marinu. Skoro na každé křižovatce nás pobaví jouda, kterej by nám rád za drobný peníz umyl okno, ale nemá čím. Jo chlapče, nejdřív musíš investovat do „nouhau“ a pak nás můžeš kasírovat. Kdyby prostě přišel a normálně si řekl o drobný, bylo by to i milejší.
Kolem poledního parkujeme cca. 500 metrů od Rallyvillage. Pěškobusem se přesunujeme k servisu a přichází první úder z italského nebe! Přijíždí dodávka a za ní na podvalu se ladně pohupuje S4!!!
Přímo u nás zastavuje a během pár vteřin je kráska na zemi. Tasím foťák, a druhou rukou šéfuju Jarouška, aby se nikomu nepletl pod ruce a pod kola. Najednou štěkne motor a za výrazného kolísání otáček studeného motoru ta krásná bestie odjíždí. Nasazuju si hubu zpátky do pantů a vyrážíme za ní.
U vstupu každý vybulíme pětatřicet éček, dostáváme za to slušivý pletený náramek s nápisem RALLYLEGEND a k tomu magazín s dobovým plakátem Henriho Toivonena.
To bylo to poslední co bylo ještě relativně v klidu. Za pár vteřin nastává peklo.
Kdyby se tu na servisní plachtě pod stanem válela hambatá Italka, nesklidí tolik vyvalených očí a pochvalných mlasknutí jako otevřená záď 037, nebo S4!
Jsou na každém rohu! V podstatě kompletní diskografie Lancie, skoro všechny vozy skupiny B, klasická áčka, z moderních nechybí Latvalovic Polo a Paddonova i20! Krása střídá nádheru a nejlepší na tom je, že člověk může skoro všude. V jednu chvíli dokonce pomáhám stěhovat servisní stan nad Stratosem a 037. Strach mi nedovolil udělat chybu, protože kdybych takový klenot byť jen škrábnul, šel bych si to asi hodit! Sledujeme, jak z přepravníku sundávají ECV1 a přesunujeme se do vzdálenější části servisu, který je snad ve všech uličkách až k RZ Legend.. Kolem nás na skládačce profrčí Vašek Pech a tak zamíříme i k němu. Jaroušek mu posedí na klíně, cvakáme pár fotek, poptáme se na porscháka, popřejeme hodně štěstí a valíme dál. No jako předehra k tomu pornu co má ještě nastat to bylo DOST dobrý!
V místním obchodním domě doplňujeme zásoby a přesunujeme se na RZ Laghi. Projíždíme jí od cíle a žasneme nad nádhernými vracáky, horizonty do zatáčky a nechybí ani šotka. Zhruba v polovině rychlostky nacházíme předem vybrané místo, které mi poradila jedna dobrá duše z ewrc.
Na loučce u trati stojí pár aut a nějaké stany. Jo, tady by to šlo. Všechny auta mají českou espézetku, je tady krásně jak na barumce! Nebo to bylo v Krumlově?
Od usedlíků dostáváme info, kde bezpečně postavit stany, že jako vzadu u sadu ne e, tam se prý chodí po ránu přemýšlet a zvečera telefonovat.
Kolíky zapichujeme vedle olomouckých fans, syrečky nikde nevoní, zato tu dost smrdí nafta!
Jednomu z fans from Jolomóc (mimochodem moc milej týpek) povoluje v oktávce kanďák s naftou. Okamžitě dostává přezdívku Vin Diesel a začíná větrat.
Rozbalujeme stany, jen velký Pepa souká ze sáčku stánek velikosti hangáru. No ty vole, ten tam má snad i podkroví! Oproti Cíťově 1+kk to vypadá jak šapitó od Berouska.
Čas večeře. Malej Jarin tlačí vepřovku a zapíjí mlíčkem z krabičky. Proti gustu…. Víš jak.
Monte Titano se noří do tmy a z báglů vylézají lahve slivovičky a dalších dobrot z ovoce.
Kolem občas proletí nějaká cvička, posádky ladí noty na zítřejší shake.
Mladej už vrčí ve stanu a strejda Brnda s ním. Jdeme se podívat do padesát metrů vzdálené zatáčky. Klasické téčko, mírně do kopce, taková „pravá 5“ Jen lampičky mitfárů prozrazují, co že se v autě děje. Možná to bylo tou radostí, že jsme konečně tady, asi i tou vypitou kořalečkou… Začínáme posádky povzbuzovat k rychlejším průjezdům. Někdo se nenechá, jiný jen blikne, ale pár jedinců by na cvičce udělalo uzel. Po chvilce se křižovatka ucpává, přece jenom se najíždí za plného provozu. Nastupujeme s Romanem na scénu a za pomoci startovní procedury prováděné na prstech, čistíme křižovatku. Je jedno, jestli odstartuje turista, či legenda, všichni to berou s humorem. Pro dnešek to stačilo, jdeme spát.
Autor: Jarda Krejčí
Hehe, myslím, že na 30. léta mám málo pomády :o).
Svítání nad cílovou rovinkou v Imole super zážitek…..a i ten udržbářský tranzit co v tu chvíli projížděl po trati byl stálo za to sledovat, jestli drží ideální stopu.
U Senny byl pro mě asi nejsilnější moment rozdíl mezi našimi vykulenými pohledy a stoickým klidem místních, jako kdyby ani nevěděli kolem čeho procházejí. Na druhou stranu já když jdu pod ocasem (koně) Vency, taky mě to nechává naprosto klidným :o).