Vole, jedeme na legendy – 4. část

Další komplikace… Pan Eisy chce mít deníček online. Toho pána vídám občas na startu závodu, ale jen do první zatáčky. Pak ještě párkrát, když mě o další kolo předjíždí. Já jsem připojen tak maximálně k nabíječce, neboť doba internetová mě malinko minula. Naštěstí s námi pojede Roman – přítel dcery kamaráda, bývalého závodníka, který má zářez na pažbě mého života, když mě na rallye Posázaví vzal sebou několikrát přes střechu. Romana jsem jmenoval náčelníkem datových toků a bude mít za úkol předat Eisymu vše co se bude dít kolem nás. Věřím, že toho nebude málo a pomalu jsem rád, že si to všecko píšu, protože jednou přijde doba, kdy už si budu pamatovat je to, že jsem tam tenkrát byl. Ale to už trošku předbíhám, ještě se ani nezačalo balit.

Je pondělí, ještě dvakrát cinkne budík, dvakrát tři kafe v práci a už je to tady…. Věci už jsou skoro sbalený, ještě oblečení pro juniora a můžem vyrazit. Švagr se má, nemusí se nervovat, balit a poslouchat debilní otázky „proč jako jedete tisíc kilometrů z baráku jako někam koukat jak někdo jako jede autem….“ V sobotu si nasadí helmičku, nechá se povozit a se sluncem v duši se vrátí do pohodlný postele. Ne, nezávidím, přinejhorším budu pár dní v dešti stepovat u rychlostky a sledovat „jak jako někdo jede autem“ Jel bych hned, to čekání už mi leze na mozek, na youtube už jsem viděl skoro všecky videa z legend a je to ještě horší. Normálně takový šidítka jako je RC rally, nebo playstation pomáhají, ale v tomhle případě to funguje asi jako když alkoholik čumí oknem do knajpy.

Začíná se to sr*t. Bohun volal, že nejede… Práce… Honem všude nasdílet inzerát, i když pochybuju, že si někdo udělá jen tak na pět dní čas, jsou dva dny do odjezdu. Tvl to je jak z filmu „Hledá se Brnda“ , tenkrát to ale mělo šťastnej konec. Poprvý a naposled plánuju takovou atrakci, nemám na to nervy. Navíc jsem ztratil deníček. Naše tříletá šikulka uklízela knížky, všecky… Ještě že umím uvažovat jako dítě. Doufám, že mi nepozorovaně nevybalil, nebo nepoladil věci nachystaný na cestu, kdybych vyndal z báglu místo bundy medvěda, to bych byl asi za kreténa.

No z veselejšího soudku. V Rallyvillage budou vystavovat italské korunovační klenoty, ECV1 a ECV2. Ty auta jsou prostě neskutečný! Ani nemusí jet a člověk když před nima stojí, má strach, že mu ukousnou nohu.

Konečně jsem doladil itík. Takže po návštěvě Imoly, nezbytném pocourání se po Rimini, jedeme na RZ Laghi, kde budou ve čtvrtek odpoledne trénovat, tam zakempíme, ráno kouknem na shake, večer na dvě rychlostky a v sobotu až se vzbudíme, tak přejezd do Rallyvillage, prohlídka a pak pěšky na RZ Legend.  Večer pak přesun na RZ San Marino, kde budou v neděli dva průjezdy.

Zrovna jsem dotelefonoval s Velkým Pepem, abych mu oznámil, že se na inzerát nikdo neozval a že asi jedem v oslabení. Zvoní! Neznámé číslo, že by? Jestli je to nabídka plynu, ropy, nebo kvalitnější erekce, tak ho asi zabiju. Dobrý den, máte ještě volný to místo na legendy? To víš že máme. Ráno to potvrdí, jestli mu v práci vyjdou vstříc. Zase mám v břiše takovej divnej pocit…. Pokaždý když se něco velkýho chystá. Ale s každým odmávnutím startovního praporku ten pocit vždycky zmizí.

Je středa, pár hodin do odjezdu. Už se nenervuju, dostavila se slečna rezignace a společně házíme všechny starosti za hlavu. Jak jsem zmiňoval, že poskládám jedno auto jen z buzerantů, tak myslím, že bych dal i menší autobus….

Ráno radostná zpráva! Kluk na inzerát volal, že to prošlo a navečer ho nabíráme cestou. Dostal pracovní označení Brnda 2.

Takže to je zatím vše a další písmenka budu psát poctivě do deníčku rukou. Pokud se mi podaří zrealizovat přenos dat, rád pošlu nějaké novinky a poznatky z cesty. Pokud ne, bude další psaní + fotogalerie až po návratu. Každému, kdo věnoval svůj čas ke čtení zápisků starého posedlého blázna děkuji.

Autor: Jarda Krejčí
Pzn. Jarda byl tak hodný, že nám bude zasílat svůj deník z akce RALLYLEGEND 2015 v San Marinu (http://www.rallylegend.com/2015/). Tohle je úvodní část, snad vás pobaví Moc mu za to děkuji. Eisy